Daniel Pospíchal

 

"Mým cílem v parkouru je dostat své tělo co nejdál, poznat svoje limity a ty se snažit posouvat."

K parkouru jsem se dostal v roce 2014, kdy jsme společně s David začali bezmyšlenkovitě skákat do matrací. Postupem času jsme získávali více informací o parkouru a začali jsme zjišťovat o čem parkour doopravdy je a jaké jsou jeho hodnoty.


leap mikiny černé s kapucí

David Pospíchal

 

Jsem student Jihočeské university v Českých Budějovicích, obor fyzioterapie. 

V dětství jsem vyzkoušel mnoho sportů, ale žádný mě nenadchl tolik, jako parkour. Je úžasné, když si člověk může každý den hýbat a tolik ho to baví. Stejně tak se snažím, aby parkour měl v Havlíčkově Brodě pořádnou komunitu a bezpečné zázemí. Proto také stojím za vznikem mnoha projektů:

  • Vznik spolku Leapparkour z.s.
  • Založení parkour kroužku
  • Vznik parkourového hřiště v HB
  • Další...

 


Adam Ferencz

 

Workout a cvičení obecně je nepřehlédnutelnou součástí parkouru. Odjakživa mám v sobě pedagoga, předávat zkušenosti dál, pracovat s dětmi.

 Hledat možnosti jak něco těžkého správně učit postupně. Kluky jsem znal už před startem kroužku. Když jsem dostal nabídku trénovat děti, nešlo odmítnout po prvním kroužku jsem měl novou závislost. Je to něco co mě naplňuje, dává smysl a myslím, že to taky dělám dost dobře. Není to totiž jen tak - učení jakéhokoli pohyby, člověk musí umět správně jistit, předvést cvik, rozfázovat to, umět správně dětem aktivovat potřebné svaly, hledat alternativni cviky, motivovat a mnoho dalšího…


Vojtěch Gruber

 

Jsem studentem Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) se specializací na trenérství gymnastiky.

Pocházím z Vysočiny, kde jsem hrál 7 let fotbal a zkoušel mnoho jiných sportů. Mou celoživotní vášní je pohyb. Konkrétně jde o handstand, akrobacii, gymnastiku, posilování s vlastní váhou, protahování a v neposlední řadě samozřejmě parkour, který také trénuji společně s gymnastikou, kde vedu kurzy pro ZŠ v Praze. Pohyb není jen mím koníčkem, ale prostě životní stylem.


parkour team based in Havlíčkův Brod

Michal Sedmík

 

,, Mým cílem je stále lepšovat své fyzické a psychické schopnosti a v budoucnu je používat pro konání dobra a nejlépe záchraně života ,,

Začátek s parkourem mi změnil život. Samozřejmě společně i s ostatními sporty kterým jsem se začal aktivně věnovat.

,,Člověk nemusí být v žádném sportu úžasný, v parkouru popravdě nijak nevynikám, ale všechny sporty které dělám mě baví a naplňují.

Stále se po fyzické i psychické stránce vyvíjím a doufám že se i za pár let budu stále vyvíjet a posouvat. Například se mi podařilo zbavit strachu ze tmy, který mě nenechával spát.

 


Anička Hubáčková

 

“Cesta je cíl”

Od malička sportuji, je to neoddělitelná část mě, stejně tak i cestování….. a jídlo. Hrála jsem 11 let házenou, potom se věnovala Street workoutu až jsem došla k Parkouru. Jedna z věcí co mě na parkouru začala bavit nejvíc je, že trénuješ jak tělo tak i svou mysl a když chceš, dokážeš časem posunout své hranice na úplně jinou úroveň. Moje heslo je “cesta je cíl”. Řídím se tím jak ve sportu tak i v životě a snažím se to předávat i dětem, které trénujeme. Že to není o tom lusknout prsty a naučit se třeba backflip ale o cestě k němu. Užít si ty kroky k němu. Z pádů se poučit a z úspěchů se namotivovat a jít dál. Že okolo není nikdo horší ani lepší, jenom ty a tvá cesta, na které každý jdeme svým tempem a potkáváme se s odlišnými překážkami.


Michal Sladkovský

 

Čau, čau, jmenuju se Michal Sladkovský, ale kamarádi mě přezdívají Majkl. Je mi 17 let a parkouru se věnuji od června roku 2015. K parkouru jsem se dostal přes mého kamaráda, který mi ukázal salto dopředu a já jsem se ho chtěl taky naučit, později se parkour stal každodenní náplní mého dne. Můj nejoblíbenější trik je layout backfip. Je to pro mě svoboda pohybu, kterou prožívám se svými kamarády. Jako malý jsem se bál výšek, ale postupně se ho pomocí parkouru zbavuji. Je to disciplína, která mě posouvá jak fyzicky tak psychicky. Pomáhá mi překonávat překážky v mém životě.


Pavel Pavlovič

 

Jsem student Střední odborné školy a učiliště řemesel v Kutné Hoře. Konkrétně obor Elektrikář. K Parkouru jsem se dostal poprvé v 6 třídě na základní škole tedy asi v roce 2013. Dovedl mě k tomu kamarád který tohle právě dělal a mě to oslnilo a chtěl jsem to taky dělat. Začali jsme spolu trénovat vždycky po škole na hřišti a pomalu jsme se zlepšovali. V té době jsme neměli k přístupu moc tělocvičnu takže většinu triků jako je "Back Flip, Flick Flack, Wall Spin" a další, jsem se musel naučit sám na písku nebo na trávě. Pomalu 11 let jsem hrál fotbal ale před nedávnem jsem skončil. Baví mě hodně cestovat, poznávat jiné kraje, státy a další věci. Jako poslední bych řekl asi to že život vás vede jednou větou "Jaký si to uděláš, takový to máš" to už mi od malička říkal táta a měl pravdu. Rodiče mají vždycky pravdu! Jaký si ten život, sport, učení a další uděláte, takový to budete mít. Mějte se rádi, buďte dobří a hýbejte se.