Jsem student Jihočeské university v Českých Budějovicích, obor fyzioterapie. 

V dětství jsem vyzkoušel mnoho sportů, ale žádný mě nenadchl tolik, jako parkour. Je úžasné, když si člověk může každý den hýbat a tolik ho to baví. Stejně tak se snažím, aby parkour měl v Havlíčkově Brodě pořádnou komunitu a bezpečné zázemí. Proto také stojím za vznikem mnoha projektů:

• Vznik spolku Leapparkour z.s.
• Založení parkour kroužku
• Vznik parkourového hřiště v HB
• Další...

 Hledat možnosti jak něco těžkého správně učit postupně. Kluky jsem znal už před startem kroužku. Když jsem dostal nabídku trénovat děti, nešlo odmítnout po prvním kroužku jsem měl novou závislost. Je to něco co mě naplňuje, dává smysl a myslím, že to taky dělám dost dobře. Není to totiž jen tak - učení jakéhokoli pohyby, člověk musí umět správně jistit, předvést cvik, rozfázovat to, umět správně dětem aktivovat potřebné svaly, hledat alternativni cviky, motivovat a mnoho dalšího…

Pocházím z Vysočiny, kde jsem hrál 7 let fotbal a zkoušel mnoho jiných sportů. Mou celoživotní vášní je pohyb. Konkrétně jde o handstand, akrobacii, gymnastiku, posilování s vlastní váhou, protahování a v neposlední řadě samozřejmě parkour, který také trénuji společně s gymnastikou, kde vedu kurzy pro ZŠ v Praze. Pohyb není jen mím koníčkem, ale prostě životní stylem.

,, Mým cílem je stále lepšovat své fyzické a psychické schopnosti a v budoucnu je používat pro konání dobra a nejlépe záchraně života ,,

Začátek s parkourem mi změnil život. Samozřejmě společně i s ostatními sporty kterým jsem se začal aktivně věnovat.

,,Člověk nemusí být v žádném sportu úžasný, v parkouru popravdě nijak nevynikám, ale všechny sporty které dělám mě baví a naplňují.

Stále se po fyzické i psychické stránce vyvíjím a doufám že se i za pár let budu stále vyvíjet a posouvat. Například se mi podařilo zbavit strachu ze tmy, který mě nenechával spát.

“Cesta je cíl”

Od malička sportuji, je to neoddělitelná část mě, stejně tak i cestování….. a jídlo. Hrála jsem 11 let házenou, potom se věnovala Street workoutu až jsem došla k Parkouru. Jedna z věcí co mě na parkouru začala bavit nejvíc je, že trénuješ jak tělo tak i svou mysl a když chceš, dokážeš časem posunout své hranice na úplně jinou úroveň. Moje heslo je “cesta je cíl”. Řídím se tím jak ve sportu tak i v životě a snažím se to předávat i dětem, které trénujeme. Že to není o tom lusknout prsty a naučit se třeba backflip ale o cestě k němu. Užít si ty kroky k němu. Z pádů se poučit a z úspěchů se namotivovat a jít dál. Že okolo není nikdo horší ani lepší, jenom ty a tvá cesta, na které každý jdeme svým tempem a potkáváme se s odlišnými překážkami.