Buď silný, abys byl užitečný

Lidem, kteří umí anglicky, nebude dělat problém toto slovíčko přeložit, ale přeci jen se může někdo najít. Český překlad zní užitečný.

Pro někoho jenom pouhé slovo, pro někoho poklad a životní motto.

Co to ale znamená pro parkouristy? Freerunery? Nebo prostě jenom pro spousty obyčejných lidí po celém světě? Pusťme se proto na exkurzi zpět v čase, do dob hébertismu. Kde se trénovali lidé za účelem jednat správně ve stresu a pod tlakem. Řídili se podle metody přírodní výchovy.

Tato metoda se skládá z 10 základních pohybů.

Chůze, běh, skákání, pohyb po čtyřech, lezení, balancování, házení, zvedání, přenášení zátěže, bojové sporty a obrana. Patří sem samozřejmě rozvoj i po psychické stránce (budování charakteru, odolnost vůči strachu nebo jednání v krizových situacích). Tak trénujme proto, abychom byli připraveni na složité situace, které ať chceme, nebo ne, nakonec stejně přijdou. Neplatí to jen ve sféře první osoby. Důležité je pomoct při složitých situacích ostatním! Dostáváme se k dalšímu heslu, podle kterého se George Hébert řídil. Tedy: „être fort pour être utile“. (Buď silný, abys byl užitečný)

Tato věta byla známa i Davidu Bellovi, nebo Yamakasi.

Co znamená být užitečný

V parkouru nejde jen o to být silný pro sebe. Myšlenka „buď silný, abys byl užitečný“ připomíná, že pohyb má přesah. Síla, odvaha a odolnost dávají smysl hlavně tehdy, když díky nim dokážeme pomoct sobě i ostatním.

U dětí se tahle hodnota projevuje jednoduše: podržet kamaráda, povzbudit někoho, kdo se bojí, počkat na svoji řadu, respektovat pravidla a nepovyšovat se nad ostatní. To jsou malé věci, ale právě z nich roste dobrá komunita.

Jak to přenášíme do tréninku

Na tréninku nechceme děti učit jen pohyby. Vedeme je k tomu, aby rozuměly svému tělu, uměly odhadnout riziko a dokázaly se chovat zodpovědně. Dobrý traceur není ten, kdo skočí nejvýš za každou cenu, ale ten, kdo ví, kdy skočit, kdy počkat a kdy pomoct někomu dalšímu.